Zamyšlení brněnského pomocného biskupa Pavla Konzbula

Zamyšlení brněnského pomocného biskupa Pavla Konzbula k  12. září – liturgickému svátku „Jména Panny Marie“ :„Blahopřání Maruškám“.

Jméno Marie, správně Miriam, vzniklo spojením dvou slovních kořenů – egyptského a hebrejského. V jazyce Egypťanů slovo „myr“ znamená milou nebo snoubenku, zatímco „jam“ v hebrejštině je zkratkou slova Jahve, tedy Hospodin. A tak jméno Marie, které stále i u nás zaujímá co do četnosti první místo mezi ženskými jmény, vlastně znamená Boží milá či Boží snoubenka. Svátek jména Panny Marie, který připomíná církevní kalendář právě 12. září, vznikl ovšem ze zcela jiných, než etymologických důvodů. Je to totiž svátek vděčnosti a vznikl jako památka na poražení turecké armády u Vídně v roce 1683. Když turecký velkovezír Kary Mustafa s armádou čítající čtvrt milionu ozbrojenců doputoval před Vídeň, bylo všem jasné, že s deseti tisíci muži se Vídeň přesile neubrání. Navíc Turci vnímali Vídeň jako symbol Evropy, a proto chtěl velkovezír po dobytí města umístit na věže Stefansdomu místo křížů půlměsíce, aby bylo všem jasné, kdo je v Evropě pánem.

Vídeňáci měli proti Turkům jenom tři malé výhody. Byli věřící a modlili se s prosbou k Panně Marii, proto také měli na vojenských praporech vyšitý obraz Marie podle apokalypsy, kdy má pod nohama půlměsíc. Kary Mustafa byl sice sultánův zeť, ale jako vojevůdce a diplomat nebyl nic moc. Nikdy žádnou bitvu nevyhrál a pokud sjednával dohody, tak na tom Turci většinou nevydělali. Nakonec ho sultán, když kvůli němu přišel o Ostřihom, nechal odstranit. A v neposlední řadě přijel Vídni na pomoc zbožný polský král Jan Sobiesky s armádou šedesáti tisíc mužů. K rozhodující bitvě pak došlo právě 12. září 1683, a proto se mariánský svátek vděčnosti slaví právě tohoto data.